Užila jsem si to!

22.10.2018

Ahoj, čekali jsme druhé miminko a manžel mi říká: „Pro případ, že je tohle třeba tvé poslední těhotenství a porod, nechceš si to zařídit tak, aby sis to protentokrát fakt užila?“
Byl to od něj úžasný návrh. První porod byl o dost jiný než tento s Markét, ale díky své nevědomosti jsem s ním byla vcelku spokojena, a tak mě změna vlastně ani nenapadla. Až když mi to Jindra nabídl, tak jsem si řekla JO! Chci to jinak.
Nejprve jsem hledala různé porodnice, ale po jejich návštěvách jsem zjistila, že porodnicí to nebude. Tak člověka. Bylo to celkem narychlo. Měla jsem vizi, ale nic jsem pro to nedělala. Bylo toho kolem a kolem nějak víc. Až jednoho hezkého dne po neúspěšném návratu z návštěvy Neratovické porodnice mi kamarádka radí Markétu z Litoměřic. Myslím, že téměř okamžitě jsem ji volala a k mému překvapení ještě měla kapacitu a ujala se nás. Vídaly jsme se zpočátku týdně. Bylo to moc prima. Hned od první konzultace jsem věděla, že to je ona. Byly jsme na stejné vlně. Při jedné návštěvě jsem cítila přímou linku od miminka ke mě a to mě neskutečně povzbudilo v další přímé komunikaci s miminkem a cestě dovnitř. Těhotenství nebylo zcela fyziologické (tedy podle lékařů) a Markét se k tomu stavěla ohromně statečně a jistě. Tím ukotvila i mě. Začala jsem si důvěřovat, že to zvládnu bez potíží. A taky to vyšlo.
Počátek porodu byl celkem časný. V úterý ráno pravidelné stahy asi po třech minutách, pomalu odezněly do časových úseků 2-3 stahy do hodiny. Takto to jelo až do pátku. Večery po dvou minutkách a přes den a přes noc 2 do hodiny. Jojo vážně 3 dny. Markét u nás samozřejmě víckrát byla, protože jsem si dvakrát myslela, že už vážně budu rodit. Jednou jsme i odjely do porodnice (na mé přání), kde si mě nechali do rána a ráno se jelo dom (což nebylo špatné na rozkoukání a oťukání personálu). Jednu noc (čtvrtek) jsem měla klid. Jinak po celou dobu, když nebyl zrovna stah trápila mě šílená bolest hlavy. Někdy jsem byla radši, když jsem cítila stahy po dvou minutách než tu pitomou hlavu.
Senzační ale bylo, že se to právě tak dlouho připravovalo. Mohla jsem se krásně naučit pracovat s kontrakcemi a vnímat sama sebe. Doma jsem si udělala takový porodní pokojíček, kam každý klepal. Voněla tam růže, byly tam svíčky a vůbec takové ženské útulno plné měkkých dek a polštářků a klidu. Díky takto dlouhému tréninku dělohy, vědomé meditaci, dýchání, komunikaci s vlastní dělohou a péči Markéty, mého muže a starostlivosti mé mamky proběhl porod bez komplikací a s radostí a opravdovou euforií, na kterou jsem už nevěřila.
Díky moc Markét, Májo. Ukázala jsi nám, že to jde i jinak. Užila jsem si to!
Terka, Jindra, ST a LJ ❤

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *