Já jsem ten mistr svého života

Moje duchovní cesta se díky mé mamince započala velice brzy, neboť mě 
už od 13 ti asi brala na různé semináře…Dost mě to bavilo a já se 
během let stala „duchovní turistkou“. Za těch dvacet let toho není moc, 
co bych nevyzkoušela, od šamanismu, přesholotropní dýchaní, práci s 
krystaly, jednorožci, otvíraní čaker, ženské skupiny, vnitřní dítě, 
vnitřní muž, vnitřní žena, umění materializace….a desítky dalších 
skvělých seminářů obohacovaly po dlouhé roky můj život. Duchovní cesta 
mi byla nadevše a nechtěla jsem, aby mi něco uniklo. Na semináře jsem 
často odjížděla na úkor mého skvělého muže a mých malých dětí.Já to 
tak ale nebrala. Vracela jsem se přeci vždycky tak nabitá, dobře 
naladěná a hlavně o velký kus „POSUNUTÁ“. Obyčejnej život byl nuda, 
to na seminářích se to dělo….Před rokem mě snaha o 
dokonalost posunula tak, že jsem si konečně otevřela všechny kanály a 
odstranila všechny bloky (alespoň jsem si to myslela)a málem 
skončila v psychóze. Kdyby mi tedy můj naprosto „neduchovní muž“ 
nezachránil duši a neudržel mě v tolik odmítané a NUDNÉ realitě… tak 
bych tu asi dnes neseděla. Přišlo VELKÉ ZKLAMÁNÍ ze mě samotné a já 
duchovní cestu pověsila na hřebík. 

Teda až na Markétku…matně jsem si vzpomínala, že jsem u ní byla už 
jednouna docela příjemném sezení, asi před rokem, kdy jsem byla zase 
šíleně nasraná na matku….a na ní jsem přeci nasraná být přestala tak 
nějak samovolně nebo….ne? Tak že bych jí zase brnkla? Abych se po 
tom šamansko magickém traumatu nějak otřepala? 

Trvalo mi to skoro rok, ale nakonec sem jí brkla…… jasně má 
čas….tak se šlo….terapie světlem, srdcem, přijetím byl balzám na 
duši a průpovídky „Nechtěj být tam, kde ještě nedozrál čas.“ Nebo 
„Přestaň si zahrávat a začni si hrát“ či „Už se na tu dokonalost 
vyser.“ Mě rozplakaly a rozesmály zárov– vedle dalších hlubokých 
Božích slov a léčivé energie, jež skrze Markétu proudí, pohladily mé 
srdce, boží přítomnost rozezněla opět mou zvídavou duši a já konečně 
po 20ti letech hledání svého perfektního mistra – gurua pochopila, že 
já sem ten mistr….jasně nejsem jako Karaimi, Dušek, ani jako třeba 
Madona, ale docela přesně vím, co chci a co mi dělá dobře. když srdce 
mě ještě bolí a šrámy minulých století se tam vrství, tak já už vím, že 
dechem a láskou k sobě a své rodině, ke svému místu na Zemi, mohu už 
teď sama rozezpívat píseň svého života. A za ten příklad, za to 
připomenutí, vděčím právě Markétě a poprvé v životě nechci být jako 
ona….i když je superskvělá až Boží….“Já chci být jako já“ 

Pavla Dudková Gronlund 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *