Rituál

Již od dětství mne provází jakási samota, stále jsem měla pocit, že mi něco chybí, ale nevěděla jsem co, jak když bych nebyla úplná… měla jsem často až přehnané záchvaty smutku. Měla jsem velikou touhu mít sourozence, svým rodičům jsem to hodně zazlívala a kdykoli někdo o mne řekl že jsem jedináček, tak se mne to velice dotklo. Pamatuji si, jak jsem vyváděla když jsem zjistila co to je antikoncepce a že ji moje maminka bere…
Teď je mi 23 let a stále mne to provází a já už vím proč. Sice jsem to tušila už dávno, ale vše se mi potvrdilo a já cítím že to je pravda.
Když jsem na ALLfestu v květnu 2018 byla v červeném stanu, tak jsem si uvědomila že mne ovlivňuje v životě to že jsem byla porozena císařem, měla jsem pocit, že já jsem si tu cestu na svět nevybojovala, oni mne vytáhly ze zakalené plodové vody a měla jsem pocit že mne to hodně ovlivňuje v tom jak stále překonávám nějaké překážky.
Později jsem šla na první léčení srdíčka k Markétce a zažila jsem něco úžasného. Díky léčení se mi potvrdila má myšlenka, že jsem měla mít dvojče. My jsme měly být dva, v lůně mé maminky byly dvě dušičky já a můj bráška, věřím, že oba jsme si tu cestu zvolily, oba jsme si vybraly naše rodiče. Když se naše tělíčka vyvíjela, tak nebylo místo pro nás oba, on se nevyvinul, zemřel, kvůli tomu abych já mohla žít, dal mi přednost a já jsem v lůně vyrůstala sama, moje duše nechtěla žít, cítila smutek, ale měla jsem sílu bojovat, dostala jsem dar života. Při porodu císařem mne vytáhly ze zakalené plodové vody, nechtěla jsem sát mateřské mléko, začala jsem chodit pozdě a cítím že jsem neměla chuť objevovat svět… celé dětství jsem nezvládala jakékoli odpoutání od svých rodičů, žila jsem ve velkém strachu o ně… teď jsem velmi vděčná, že už vím, že tohle všechno bylo díky smutku který mne ovlivňoval díky ztrátě brášky…
Jelikož stále držím dušičku brášky u sebe, cítím že je potřeba ho rituálem pustit aby já a moje maminka jsme byli osvobozeni a i on, aby jsme všichni mohly žít volněji.
Líbí se mi možnost rituálu, a jsem velmi vděčná že jsme mohly poprosit Markétku o pomoc. Byl to úžasný zážitek. Při rituálu jsme zjistily že já i maminka nejsme ještě připraveni pustit dušičku pryč a tak jsme vůbec poprvé ho mezi sebou přivítaly, mluvily o tom co cítíme a část opravdového odpoutání nastane jindy. Bude to až budeme obě připravené se té velké tíhy a bolesti s láskou pustit a žít dále ve vděčnosti a radosti života.

Děkujeme ti Markétko za velikou pomoc a podporu. J + V

27.11.2018

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *